Jana v Kyjově otočila ceník: za tradiční oříškovou kávu si připlatíte

Jak se kavárna jmenuje, jak dlouho ji provozujete a co v ní zákazníci najdou?

Jmenuje se Amazonka, má rok a půl a nachází se v Kyjově. Máme na výběr ovocné espresso, čokoládovější na druhém mlýnku a dva druhy filtrované kávy. Máme taky horké čokolády, jednu Mayskou, která se připravuje bez mléka a smetany s amazonským kořením. Tento recept je inspirovaný střední Amerikou, kde se čokoláda připravuje s vodou a kořením.

Chcete od nás odebírat kávu do kavárny?

Vedla jste dětské tábory, pracovala v kavárnách i za barem – jak vám tyhle zkušenosti dnes pomáhají?

Vedení táborů dělám dodnes, je to takový oddych od gastro života. Jezdím buď na školy v přírodě, nebo jako trenérka plavání.

Zkušenosti z jiných podniků mě naučily kombinovat rozvržení baru podle baristů a barmanů, snažila jsem se od každého vzít něco. Barista připraví skvělou kávu a je detailista, barman má zase vychytané rozložení baru a při přípravě drinku si stíhá povídat se zákazníky. A tak jsem se snažila vzít od každého něco.

Bar jsem navrhla podle barmanů, jen zasadila do potřeb specialty coffee kaváren. Třeba jsem do baru nechala vyřezat otvory na gastronádoby, takže lahve jsou schované a po ruce zároveň – nemusí ležet na baru.

Kdy přišel moment, kdy jste si řekla: otevřu si vlastní kavárnu? Byl to plán, nebo spíš spontánní rozhodnutí?

Tento plán jsem měla v hlavě dva roky předtím, než jsem otevřela. Mezitím jsem si chtěla zkusit všechny práce, o kterých jsem snila, takže jsem po práci v jedné pražírně šla na volnou nohu na dva roky. Žila jsem v Brně, kde jsem se učila brigádně v různých kavárnách a barech, tam jsem nasbírala zkušenosti od barmanů. Přivydělávala jsem si v cateringové firmě na svatbách a oslavách jako barista. Cestovala jsem. Byla jsem v džungli v Mexiku, chutnala místní horké čokolády a fascinovaly mě příběhy zdejších indiánských kmenů. Do toho jsem jezdila s kafestánkem Iglu po Česku.

No a proč zrovna Kyjov? Je to výhoda, nebo výzva otevřít specialty kavárnu v menším městě?

Nehledala jsem konkrétní město, hledala jsem místo. Pocházím z Uherskobrodska, kde jsem strávila skoro pět let v místní pražírně – hodně jsem se naučila a jsem za to vděčná. Pak jsem hledala úplně nový prostor. V Kyjově se zrovna rekonstruovalo místo po bývalé hospodě s plánovaným dokončením za půl roku. Bylo tam dost času na přípravu konceptu i interiéru. S přípravou mi pomáhala rodina a kamarádi, za což jsem jim moc vděčná.

Přišla jste na něco, co je v „ženském“ podnikání jiné – ať už těžší, nebo naopak snazší, než jste čekala?

Snažší je to v tom, že se řídím vnitřním pocitem, co a jak mám dělat. Když se nechám přesvědčit o jiné cestě, vždycky mě to vrátí zpátky k původním myšlenkám. Těžší chvíle nastávají, když z této cesty sejdu. A v tom vidím kouzlo kavárny, funguje jako normální život, akorát je ohraničený stěnami a lidmi, co v ní pracují. Pro muže je jednodušší fungovat jako vůdce, myslím si, že muži dokážou sdělit věci jen tak bez vysvětlování, aniž by museli záležitosti příliš řešit do detailu.

Pro mě jako ženu jsou mnohem těžší emoční záležitosti než fyzická práce. Když je potřeba, vydržím pracovat hodně dní a hodin, aby kavárna fungovala. Snažím se pak ale o balanc, abych vyvážila fyzickou práci a vedení podniku. Na začátku totiž nejde fungovat jenom jako vedoucí, chvíli jste baristkou, chvíli kuchařkou, chvíli šéfkou. Dlouhodobě se ale stále posunuju do role vedoucí a uvědomuju si, že pro dlouhodobé fungování je to nezbytné. Nejde to ale hned, člověk musí počítat s tím, že se musí všemi pozicemi prokousat, s tím jsem do toho šla.

Zavedla jste něco neobvyklého – ovocné espresso je v základní ceně, za levnější a konzervativnější si zákazníci musí připlatit. Jak na to reagují hosté a proč jste se pro to rozhodla?

Ano! Je to proto, že ovocným espressem říkáme, co preferujeme, čím se identifikujeme. Ale neodpíráme, když má rád někdo konzervativnější kávu, proto ji nabízíme jako doplňkovou z druhého mlýnku za příplatek. Hosté reagují převážně pozitivně, jsou rádi, že druhou kávu vůbec nabízíme. Rozhodla jsem se proto, aby hosté dostali kávu, která jim bude chutnat, ať už je to ovocná, nebo čokoládová.

Nabídka ovocných káv na espresso

Máte otevřeno zhruba rok a půl, je to tak? Co vás za tu dobu nejvíc překvapilo – pozitivně i negativně?

Učím se, že nezůstává nikdy nic neměnné. Všechno je proces, který se mění, začíná a končí. Pomocí pádů se posunujete k lepšímu. Můžete být stabilní měsíc a pak zase ne, pak se to zboří a staví se znovu a v lepším, už s více zkušenostmi. Je to jako s dávnými civilizacemi, ty nové byly lepší a lepší (až dodnes). Všechno to zní neurčitě a obecně, ale mám na mysli jak menu, tak personál a sezónnost.

Na provozu mě baví pořádat akce. První pátek v měsíci pořádáme hudební večery – kdo přijde, ten hraje, společně pak hraje několik lidí, co se seznamují. Fungují nám taky burger víkendy a speciálně zaměřené brunche, teď na březen například připravujeme brunch Harryho Pottera. 

Máte ráda dobrodružství. Dává vám vlastní kavárna pocit svobody, nebo je to naopak?

Dává. Jsem za Amazonku ráda. 

Co byste vzkázala ženě, která teď přemýšlí, že by se vrhla na volnou nohu – a říká si, jestli do toho jít? 

Ať udělá to, co cítí.