Rozhovor s Lucií Pančochovou z Kafeterky v Uherském Brodě
Každé ráno si Lucie dopřeje chvíli v zavřené, zhasnuté Kafeterce. Dá si kávu a v hlavě si srovná den, který ji čeká. Pak začne péct. Majitelka oblíbené kavárny v Uherském Brodě si od začátku šla za vlastní vizí – odmítla zajetý standard, vsadila na výběrovou kávu a dezerty, které nikde jinde nenajdete. V rozhovoru mluví o tom, co ji pohání, co ji vyčerpává a proč by dnes možná do otevření kavárny znovu nešla – a přesto toho ani minutu nelituje.
Kde se vzala vášeň pro dezerty – a kdy jste si řekla, že to chcete dělat profesionálně?
Přišlo to postupně a vlastně přirozeně samo od sebe. Od začátku jsem měla jasnou vizi, jak má kavárna vypadat – styl, atmosféra, kvalita surovin. Jenže před pár lety nebylo v našem regionu vůbec snadné najít dodavatele, který by mým představám odpovídal. „Klasickou" cukrařinu jsem do Kafeterky přinést nechtěla, takže jsem se do toho musela pustit sama.
A jaká byla cesta k výběrové kávě?
Úplně stejná jako k pečení. Věděla jsem, že nechci do Kafeterky přinést zajetý standard, na který tu byli všichni zvyklí – a to platilo i pro kávu.
Od samého začátku jsem kladla důraz na to, aby naše nabídka měla přidanou hodnotu – jak kvalitou, tak lokálností. Začala jsem hledat lokální dodavatele, chtěla jsem podporovat lidi ve svém okolí – a postupně jsem vplula do světa výběrové kávy, která se stala mým životním stylem. Dlouhodobá spolupráce s Oh My Bean je důkazem, že mi na této filozofii stále záleží.
Jak vypadá váš den, když pečete? Máte rituály, oblíbené suroviny – nebo naopak něco, co vás na pečení frustruje?
Peču prakticky každý den, ale každý den je trochu jiný. Za ty roky jsem si našla své oblíbené suroviny, recepty i způsob práce. Pečení je pro mě relax – čas, kdy jsem jen ve svém světě. Zároveň mě ale dokáže přivést k panice a zoufalství. To asi znají všechny cukrářky. 😊
Jediný rituál, který mám, je ten, že si před ranním pečením dopřeju chvíli v zavřené, zhasnuté kavárně. Dám si kávu a v hlavě si zorganizuji celý den.
Popis obrázku (smažte, pokud jej nechcete uvést) 
Popis obrázku (smažte, pokud jej nechcete uvést) Provozovat kavárnu a zároveň vyrábět vlastní dezerty – jak to vůbec zvládáte? A kde na to berete energii?
To je otázka, kterou si sama pokládám už několik let. 🙂
Organizačně to někdy drhne, protože skloubit všechno, co bych si přála zrealizovat, není jednoduché. Většinou to nejde tak hladce, jak si to vysním.
Popohání mě ale pocit a touha tvořit místo, kam si lidé chodí odpočinout, setkávat se a načerpat energii. Za to jsem opravdu vděčná. To je pro mě největší odměna.
A energie? Ta přichází hlavně od rodiny. Čas s dětmi a partnerem – ideálně někde venku, daleko od kávovaru i trouby – mi dobije baterky líp než cokoliv jiného. A také ze sportu, díky kterému si vyčistím hlavu a srovnám myšlenky.
Už je to pár let, ale přesto se zeptám – jak se specialty kavárna s vlastními dezerty uchytila v Uherském Brodě? Musela jste hosty ke kvalitě „vychovávat“?
Tím, že jsem se tehdy vydala trochu nevyšlapanou cestou, nebyly začátky vůbec jednoduché. Stálo to spoustu času a trpělivosti stát si za svým a přesvědčit místní zákazníky, že to jde i jinak, než byli zvyklí.
Dnes je situace samozřejmě úplně jiná a kavárenská kultura se krásně rozvíjí i v menších městech jako je Uherský Brod.
Máte nějaký ženský vzor nebo ženskou komunitu, která vás inspiruje?
Jestli jsem za něco opravdu vděčná, pak za to, že mám kolem sebe ženy – především své nejlepší kamarádky – které jsou neskutečně šikovné ve svých podnikáních. Jsou pro mě hnacím motorem, dlouhodobou podporou i velkou inspirací.
Všeobecně je pro mě důležité obklopovat se inspirativními lidmi, ať už jsou to ženy nebo muži.
Popis obrázku (smažte, pokud jej nechcete uvést) 
Popis obrázku (smažte, pokud jej nechcete uvést) U vás se nabízí taky otázka, jaké to je skloubit rodinu a vlastní podnikání. Nebylo by to jednodušší v „normálním“ zaměstnání?
Cesta klasického zaměstnání prostě není ta moje. Jsem tvořivý člověk a potřebuji dělat práci, která mi dává smysl – jen tak můžu jako máma, partnerka i člověk dávat druhým to nejlepší.
Na druhou stranu to znamená, že jsem hodně časově vytížená. Pro roli mámy by možná bylo jednodušší být zaměstnaná – ale to je otázka, na kterou si musí odpovědět každá žena sama. Každá cesta má svá pro a proti a s tím je potřeba počítat.
Pokud mezi našimi čtenáři máme nějaké ženy, co sní o svém podniku – doporučila byste jim to?
Upřímně? Asi ne.
Kdyby mi dnes někdo nabídl otevřít si kavárnu znovu, pravděpodobně bych do toho nešla. Je to velmi časově náročné a člověk si musí upřímně odpovědět, co všechno je ochotný obětovat a jak chce žít.
Kavárnu je potřeba dělat srdcem a počítat s tím, že je to životní styl – život, který nezná víkendy ani dovolené. Na druhou stranu to může být místo, které se stane vaším druhým domovem.
Ve chvíli, kdy máte rodinu, je důležité si položit otázku, jestli je to životní styl celé rodiny, nebo jen váš. A jestli je rodina připravená toto rozhodnutí plně podporovat. Dnes už vím, že je pro mě rodina a zdraví na prvním místě. Nelituji ale ani minuty – kavárna mi dala spoustu zkušeností i úžasných lidí do života. A za to jsem velmi vděčná.
Čemu ale rozhodně fandím, je to, aby si žena šla za svými sny, nebála se podnikat a pracovat na sobě.
Popis obrázku (pro vynechání smažte)